Na chvilku se zastavte. Přivřete oči, zasněte se. Ať už jsou dnes vaše děti jakkoliv velké, vybavte si ve své mysli vzpomínku na některý z okamžiků, když byly ještě malé. Nechte ze svých vzpomínek vytanout okamžik, kdy se vaše dítko ptá: „A proč?“. Jak jste tehdy reagovali? Odpovězte si spontánně, bez přemýšlení. 

Odpověděli jste svým dětem ono bleskové: „Protože, proto…“, nebo jste se na chvíli zastavili, zamysleli a pak se teprve pustili do odpovědi na onu zvídavou a tak nevinou dětskou otázku?

Děti jsou velmi moudré a vnímavé bytosti. Když vstupujeme na tento svět, je naše mysl v mnohem větší rovnováze než o pár let později. Pravá hemisféra skvěle funguje, vnímání světa je velmi zvídavé, kreativní a vždy přítomné.

Jako děti si všímáme detailů a přemýšlíme mnohem více, než si dospělí jsou ochotni leckdy přiznat.

Proč to děláš právě takhle, tati?

Nedávno jsem zašla na kus řeči s jedním kolegou.
Když jsme se loučili, pronesl v jisté souvislosti. „Nejvíce mě dostává moje dcera svoji otázkou: ‚A proč?‘. Stále častěji se mě ptá: ‚A proč, tati? Proč to děláš právě takhle?‘.“

„Já se vždycky na chvíli zastavím a říkám si: ‚No jo, proč já to vlastně takhle dělám? Šlo by to udělat nějak jinak?‘.“ Usmál se a dodal: „Jsou jí tři roky a nutí mě přemýšlet. Vůbec mě nenapadlo, kolik věcí dělám stále stejně a nepřemýšlím nad tím, k čemu mi to je. Pořád se od ní učím.“

Po chvíli povídání dodal, že díky ní některé věci přestal dělat úplně. Uvědomil si, že je dělá jen proto, že je tak zvyklý. Ne proto, že by mu přinášely radost nebo užitek. „Učí mě věci měnit. Učí mě přemýšlet, co je pro mě důležité. Mám teď víc času a užívám si to.“, dodal na závěr se spokojeným výrazem v tváři.

Nespokojte se jen tak s ledasčím

Děti jsou flexibilní. Nespokojí se jen tak s ledasčím. Testují, užívají si nová poznání. Touží objevovat nové možnosti a cesty. Jsou přítomny v daném okamžiku.

Užívají si každou činnost, kterou dělají. Konají více vědomě, než si umíme představit. I díky tomu se jejich mysl tak často ptá: „A proč?“.

I my jsme takoví byli. S přibývajícím věkem se někdy stane, že na své flexibilitě ztrácíme. Uhnízdíme se ve své zóně „pohodlí“ a příliš nepřemýšlíme nad tím, jak moc pohodlné to pro nás opravdu je. Přestáváme se sami sebe ptát: „A proč? Proč to dělám právě takhle? Proč dělám právě tohle? Opravdu je to důležité?“.

Předáváme vládu nad svým životem svému podvědomí, kde sídlí naše návyky, postoje a přesvědčení. Jedeme na autopilota, mechanicky den co den děláme to, co naše podvědomá mysl zná. V našem každodenním životě začne převládat rutina a stereotyp. Profesním i osobním.

Příliš nepřemýšlíme nad tím, zda to, co děláme, je pro nás i naše okolí opravdu dobré. Ba co víc, zda je to pro nás to nejlepší, co můžeme v životě dělat či mít.

Tak se v životě nejednoho z nás čas od času objevují pocity nespokojenosti, nedostatečnosti či nenaplnění. Někdy se objeví pocity prázdnoty. Nebo přesvědčení, že je toho na nás moc. Nebo… Doplňte si každý sám.

Nechte konat své podvědomí vědomě

Abychom nacházeli ve svém životě více a více radosti, spokojenosti a vnitřního naplnění, stačí jen maličkost. Začněte se opět sami sebe ptát.

Mějte se sebou trpělivost, dejte sami sobě čas, než si odpovíte na otázku: „A proč? Proč to vlastně takhle dělám?“.

Jsem si jistá, že najdete spoustu úžasných odpovědí uvnitř sebe. Odpovědí, které vám přinesou pocit úlevy, radosti, spokojenosti. Ukážete sami sobě nové cesty, nové možnosti. Začnete objevovat to, co je pro vás důležité. A spolu s tím se náhle objeví i čas, o kterém si občas mylně myslíme, že ho nemáme.

Nechat konat naše podvědomí je v pořádku. Na vědomé úrovni bychom tolik činností a v takové kvalitě nikdy nezvládli. Kapacita našeho vědomí je velmi malá. Nechte tedy konat své podvědomí vědomě.

Vnímejte sami sebe, ptejte se sami sebe. Čas od času si udělejte revizi svých podvědomých návyků a rutinních činností. Věřím, že objevíte spoustu skvělých způsobů, jak nechat podvědomí pracovat ve váš prospěch mnohem zajímavějším a prospěšnějším způsobem. 

Definice šílenství

Albert Einstein skvělým způsobem definoval šílenství. Řekl: „Šílenství je dělat věci stále stejným způsobem a očekávat pokaždé jiný výsledek.“

A tak po té, co ve své mysli najdete odpovědi na otázky: „A proč?“, neptejte se sami sebe: „Co mohu udělat lépe? Jak to mohu udělatlépe?“. Tím byste jen zdokonalovali něco, co vám už nefunguje. S čím nejste spokojení.

Ptejte se sami sebe: „Co mohu udělat jinak? Jak to mohu udělat jinak?“. Uvolněte se, zasněte se. Pak vaše pravá mozková hemisféra začne generovat nové nápady a řešení.

Pár inspirací závěrem

Děti jsou velmi vědomé a bdělé. Jejich kreativita a touha poznávat nové je nekonečná. Dětská mysl není zatížena tolika návyky a přesvědčeními. A tak je mnohem flexibilnější a všímavější.

Učme se od dětí, pomáhají nám žít radostný život. Jsou nekonečným zdrojem inspirací, jak dělat věci jinak. Snadněji, radostněji a prospěšněji.

Udělejte si seznam svých rutinních, každodenních činnosti. Těch nejběžnějších, které děláte. Ale i těch, které děláte v jistých pravidelných či nepravidelných intervalech. Ptejte se sami sebe: „Proč to dělám?“.

Děláte to proto, že vás to takhle naučili, protože je to tradice, zvyk, který se v rodině předává z generace na generaci? Děláte to proto, že to takhle dělají všichni, nebo proto, že to takhle dělali vaši rodiče?

Nebo snad proto, že jste přesvědčeni, že právě tahle činnost se od správné ženy či správného muže očekává? Anebo vám to dělá radost a přináší užitek? Proč to všechno opravdu děláte?

Autor: Lenka Kubáčová