Každá mince má dvě strany. Podobně je tomu i s očekáváními. Mají rub i líc. Mohou vést k řadě zklamání, rozpadu partnerských vztahů, nebo nás naopak dovést na cestu radosti a splněných přání. Kdy nás naše očekávání brzdí, a kdy jsou pohonem při utváření krásné reality?
Očekávání v naší mysli
Očekávání je myšlenkový proces probíhající v naší mysli. Tímto procesem si vytváříme představy o tom, jak by to v našich životech mělo či nemělo vypadat.
Velmi často vznikají na základě našich zkušeností a přesvědčení. Nemalý vliv na ně má výchova a prostředí, ve kterém vyrůstáme.
Každý z nás si na cestě životem utváří svoji vlastní představu, jak má vypadat svět tam venku.
Jak se k nám mají lidé chovat, jak mají vypadat naše děti, naše práce, potažmo naše rodiče a v neposlední řadě náš partner.
Vytvoříme si v naší mysli jakýsi iluzorní, snový svět toho, jak to má tam venku kolem nás vypadat. Na tom není nic špatného, v mnoha směrech je to v pořádku.
Naše mysl skutečně utváří naši vnější realitu. Pokud však svým očekáváním podřídíme svůj život, vytratí se z našich životů schopnost užívat si přítomného okamžiku. Strávíme život čekáním a očekáváním.
Míjíme krásy světa a přítomného okamžiku
Pokud se příliš upneme ke svým představám a budeme vyhlížet na své cestě životem jen to, co očekáváme, pak snadno mineme spoustu krásného a radostného.
Vyhlížení našich očekávání, pozorování, zda už je lidé kolem nás naplňují, aneb chovají se dle našich představ, způsobí, že snadno přehlédneme jejich skutečné přednosti, které mohou být mnohem krásnější, než očekávání, která jsme si vysnili.
Očekávání nás současně do značné míry obírají o schopnost být vědomě přítomen v daném okamžiku, užívat si přítomnosti tady a teď. Zaměřujeme-li příliš svoji pozornost na to, co očekáváme, je naše mysl více v budoucnosti.
Vyhlížíme, kdy už to přijde. A když hledíme příliš do dálky, může se snadno stát, že ten pravý okamžik mineme. Přehlédneme vzácné okamžiky, drahokamy, které nám leží přímo u nohou.
Nadměrná očekávání přinášejí nadměrná zklamání
Jedno rčení říká: „Nadměrná očekávání přináší nadměrná zklamání.“ I zde platí, ano i ne.
Kdy toto rčení platí nejvíce? Pokud od druhých očekáváme to, co sami sobě nedokážeme dát. Velmi často lidé, kteří trpí nízkým sebevědomím, sebedůvěrou či sebeláskou, očekávají, že se jim v hojné míře bude dostávat zvenčí.
Tato očekávání obvykle přináší velká zklamání. Platí zde zákon rezonance. Druzí nám zrcadlí to, co si o sobě sami myslíme.
A i když si sebevíc budeme přát, aby se k nám druzí chovali s respektem, láskou a tak dále, udělají to jen zřídkakdy. Svými podvědomými přesvědčeními o sobě samých jim to totiž na energetické úrovni neumožníme.
Dalším typickým příkladem je očekávání v partnerských vztazích. Zde nadměrná očekávání leckdy vedou až k rozpadu vztahů.
Očekávání v partnerských vztazích
Do vztahu vždy vstupujeme s celou řadou očekávání. Každý jsme z jiného těsta, a tak jen některá z nich mohou být ve vztahu naplněna.
Největší iluzí je očekávání, že si utvoříme druhého k obrazu svému. Tahle iluze vede často k rozpadu vztahů.
Žijeme-li dlouho v partnerském vztahu, pak je pravdou, že se v mnohém začínáme podobat jeden druhému, jak odborníci různými výzkumy zjistili.
Podobnost je možná však jen do té míry, do jaké nám to naše povaha dovoluje. A tak pokud jsou naše povahy příliš rozdílné, bude i po letech podobnost jen vzdálená.
Očekávání do našich životů patří, jsou pro nás přirozená. Přesto je důležité vědomě zvažovat, jak s nimi naložíme.
Poznáte-li dostatečně povahu svého partnera, je rozumné vyhodnotit, která z vašich očekávání je schopen naplnit. Na ty se pak soustřeďte, ty ostatní nechte ze svého života odejít. Zbytečně byste se jimi trápili.
Obdobně to platí i ve vztazích rodičů a dětí. Vyměňte nepřiměřená očekávání za důvěru. Důvěřujte svým dětem a jejich talentům. Dovolte jim, ať si najdou svoji vlastní cestu životem, odhalí své vlastní touhy a talenty.
Mějte na paměti, že naše děti jsou svobodné bytosti. Nejsou nástrojem k naplnění tužeb a přání svých rodičů.
Energie následuje myšlenku
V životě častěji děláme pravý opak toho, co doporučuji v předchozím odstavci.
Očekávání, která začne kupříkladu náš partner naplňovat, bereme jako samozřejmost a často je ztratíme ze zřetele.
Soustředíme se nadále na ta očekávání, která partner ještě nenaplnil.
A čím více pozornosti věnujeme nenaplněným očekáváním, tím více naše nelibost k partnerovi roste. Vidíme více a více „chyb a neduhů“ a vyvoláváme sami v sobě pochybnosti, zda on je opravdu ten pravý.
Obdobnou strategii mysli leckdy aplikujeme i na další lidí ve svém okolí, a tak se nám za chvíli může snadno zdát, že nikdo kolem nás není v našich očích dost dobrý. Vyvoláme sami v sobě přesvědčení, že nikdo z našeho okolí není schopen naplňovat naše očekávání.
Energii dáváme těm myšlenkám, kterým věnujeme nejvíce času a pozornosti. Náš mozek funguje podobně jako sval. Kam míří naše pozornost, tak rostou neuronová spojení. A tato část mysli roste.
S ní roste i naše přesvědčení o tom, s kým to vlastně žijeme či v jakém kruhu lidí se to pohybujeme. Upínáme-li pozornost příliš dlouho k tomu, co se nám nelíbí, zastíníme si tím výhled na to dobré, co v partnerovi a v ostatních lidech kolem nás je.
Proto zvažte, k čemu u sebe, svého partnera i svého okolí upnete svoji pozornost. Neb v každém z nás je něco dobrého i zlého.
Vědomě tedy objevujte to dobré a ve vašem životě se bude dít více a více dobrého každý den. Lidé kolem vás se budou měnit spolu s vašimi měnícími se očekáváními a přesvědčeními.
Očekávám jen to nejlepší
Díky očekávání leckdy propásneme i spoustu příležitostí v komunikaci, jednání s obchodními partnery či při ucházení se o zaměstnání. Jak to myslím?
Máme sklony konstruovat ve své mysli svoji budoucnost a přání příliš do detailů. Představujeme si podmínky, které si pro sebe přejeme tak podrobně, jak nám to jen naše fantazie dovolí.
Limitujeme se tak hned na startu, neb existuje mnoho úžasného právě za hranicí naší vlastní fantazie.
Při jednání se pak naše mysl upíná k očekávanému. Je na číhané. Číhá, kdy už ta námi vysněná nabídka přijde. A jak tak číháme na budoucí okamžik, mezi prsty nám protéká přítomnost.
Představte si, že jste si vysnili malý hrnec zlata. Vaše mysl vyhlíží v dáli ten malý hrnec zlata a vše kolem jí uniká. Váš obchodní partner před vás postaví truhlu plnou pokladů. A vaše podvědomá mysl ji nevidí. Čeká na malý hrnec zlata a truhlu plnou pokladů tak minete.
Ještě jednu nevýhodu konstruování do přílišných detailů má. Začneme se zabývat procesem. Přemítáme o tom, jak to bude probíhat, co kdo bude říkat.
V důsledku toho nám naše podvědomí začne podsouvat i případné překážky, které se mohou při naplňování očekávání vyskytnout. Tím se naše víra v naplnění očekávání začne podlamovat. Začínáme pochybovat.
Proto jsem se v životě naučila jednu, pro mě úžasnou a nádhernou věc, která mi moc pomáhá. Pokaždé, když stojím před nějakým jednáním či rozhodnutím, na chvíli si velmi barvitě vizualizuji konečný stav. Jak?
Například při obchodním jednání si barvitě představím, jak na konci podepisujeme skvělý kontrakt. Cítím všechny radostné emoce, které u toho zažívám. Vidím, jak si podáváme ruce a přejeme si úspěšnou spolupráci.
Pak si řeknu: „Očekávám ten nejlepší možný výsledek. Očekávám to nejlepší možné řešení. Těším se na tu cestu k naplnění, užiji si to.“ Vypustím své očekávání z hlavy a vrátím se myšlenkami zpět do přítomnosti. Zbytek nechám na vyšší moci.
Díky tomu se pak dostávám do mnohem bdělejšího stavu, více se koncentruji na daný okamžik a lépe zachytím příležitosti a šance, které mi život posílá.
Bezesporu existuje i nemalá skupina lidí, kteří na podvědomé úrovni očekávají jen to nejhorší. Když to občas nepřichází, znervózní. A netrpělivě vyhlíží další karambol svého života. Ale to už je úplně jiný příběh na téma očekávání.
Přeji vám, nechť očekáváte od života i od sebe jen to nejlepší. Mějte krásné sny a velké cíle, očekávejte jen to dobré. Detaily nechte na svém podvědomí, Bohu či Vesmíru, jak chcete. Jejich kreativita je mnohem větší a výsledky oslnivé a úžasné.
K zamyšlení
Co opravdu od sebe očekáváte?
Co očekáváte od druhých?
Jsou vaše očekávání více plné obav z nezdaru, nebo jsou spíše naplněni radostí z naplnění očekávání?
Do jaké míry posuzujete, zda jsou druzí vaše očekávání schopni naplnit?
Žijete více krásou přítomného okamžiku nebo čekáním na lepší budoucnost?
Kde žije vaše mysl, v minulosti, přítomnosti nebo v budoucnosti?