Metaprogramy, aneb proč si občas nerozumíme

Metaprogramy

Mozek každého z nás je originál a mluví svým vlastním jazykem. I proto si občas nerozumíme. Jazyk našeho mozku si vytváříme na cestě životem. Ovlivňuje ho celá řada faktorů, především naše životní zkušenosti, ať už získané nebo převzaté. Velký vliv má i naše genetická výbava. Vlastnosti a předpoklady, které jsme si přinesli na tento svět, i náš z velké části vrozený temperament.

Smysl komunikace je v reakci

Genetická výbava, výchova, životní události a zkušenosti neustále vytváří a přetváří naše vnímání světa, realitu uvnitř nás i tam venku. A výrazně to ovlivňuje i naši schopnost porozumět tomu, jak vnímají svět druzí. Pokud naše mysl není schopna porozumět chování a reakcím toho druhého, spouští stresové reakce a vzniká riziko konfliktu.

Podstatou a smyslem komunikace je reakce, kterou v druhých vytváříme, a kterou oni vytváří v nás. Ta pak ovlivní průběh jednání i výsledek.

Když porozumíme tomu, co nutí nás i druhé chovat se a reagovat jistým způsobem, zmírníme riziko konfliktu, ušetříme sebe i druhé stresu a napětí nejen v komunikaci.

Co jsou to metaprogramy

Každý máme uvnitř své hlavy vnitřní mapu světa, podle které jdeme. Reprezentuje ji naše chování a komunikace, verbální i neverbální. Richard Bandler a John Grinder, zakladatelé psychologického a terapeutického směru Neurolingvistické programování, tuto vnitřní mapu nazvali metaprogramy neboli mentální mapy.

Meta je z řečtiny, znamená nad něčím, za něčím, nebo na odlišné úrovni. Metaprogramy jsou tedy dominantní mentální mapy, vzorce chování, které ovlivňují spoustu našich reakcí a chování na nižší úrovni. Např. to, jak interpretujeme poznámku šéfa, jak vyřešíme zadaný úkol, jak napíšeme dopis, čemu se vyhneme, do čeho se po hlavě vrhneme.

Jejich důsledkem je náš celkový přístup k práci a k životu vůbec. Ovlivňují naši vnitřní motivaci, tedy ochotu konat. Rozhodují o tom, co je pro nás důležité, co bezpředmětné. Utváří tak naše rozhodování, jak se v dané situaci zachováme. Jaké priority si určíme, na čem budeme trvat, a kde ustoupíme.

Základní metaprogramy

Mezi nejzákladnější metaprogramy, které výrazně ovlivňují naše chování, rozhodování a komunikaci, patří i následují tři.

Náplň života, která má pět kategorií – umět/znát, mít/vlastnit, dělat/konat, navazovat vztahy/někam patřit, být. Těchto pět kategorií si uvnitř sebe neseme všichni. Jen máme jinak nastavené pořadí, jejich preference. Preference pak ovlivňují způsob, jak členíme myšlenky, co nás motivuje, co brzdí, jakou cestu k cíli zvolíme apod.

Směrem od/směrem k je další metaprogram, který ovlivňuje vnitřní motivaci jedince. Např. někdo danou činnost udělá více proto, aby se vyhnul riziku, něčemu nepříjemnému, jiného více motivuje příležitost něco příjemného získat. To znamená, někoho k činu více vyprovokuje hrozba, jiného odměna.

Dimenze času ovlivňuje způsob, jakým se pohybujeme v čase. Někteří lidé žijí více v minulosti, jiní v přítomnosti a další zase v budoucnosti. To ovlivňuje i způsob myšlení a co si jsou schopni představit. Pro někoho je představa toho, čeho může dosáhnout v horizontu pěti let výzvou a velkou motivací, jiného to vyděsí a zabrzdí v činnosti, protože jeho mysl tak daleko nedohlédne.

Co ovlivní záměr komunikace

Záměrem v komunikaci je dosáhnout svého, tj. požadovaného výsledku. A právě metaprogramy ovlivní, jakého výsledku chceme dosáhnout a jakého chce dosáhnout druhá strana.

Abychom mohli správně určit strategii, najít průsečíky ve vyjednávání, přijatelný kompromis a dosáhli svého, potřebujeme porozumět metaprogramům svým vlastním i toho druhého. To nám pak pomůže pochopit jeho chování, zjistit, jaký je jeho záměr a zvolit správnou strategii. Tak si zvýšíme šanci na úspěch, zmírníme riziko konfliktu a dosáhneme požadovaného výsledku.

Autor: Lenka Kubáčová