Mozek … jakési mystické místo uvnitř nás. Skrývá tolik tajemství… Mnohá z nich už byla lidstvem odhalena a mnohá ještě na svá odhalení čekají.
Je zvláštní, že mnohé, co se týká fungování mozku, často nazýváme esoterikou. Nemyslím teď anatomii mozku, ale procesy v něm probíhající. Sílu myšlenky, energii, kterou vydává a moc, kterou při utváření naší reality má.
2. díl – Nemyslete lépe, myslete JINAK
První krok ke smýšlení JINAK
Jak to tedy udělat, abychom skutečně rozpoznali, co je pro nás dobré a co nikoliv?
Jak dosáhnout toho, abychom žili podle vlastních představ a ne podle přestav druhých?
První krokem je vnitřní rozhodnutí: „Jdu do toho.“
Říkáte-li si, spoustě lidem už to funguje, mají se dobře a všude na internetu se o tom píše, tak já to také ZKUSÍM, máte velkou šanci, že neuspějete, vzdáte to. Možná ještě dřív, než opravdu začnete.
Chceme-li ve svém životě opravdu něco změnit, je důležité změnit cosi uvnitř sebe. Uvnitř své hlavy. Začít o mnohém smýšlet JINAK. A to vyžaduje velké odhodlání a přesvědčení, že právě tohle chcete. A také čas.
Je to totiž změna a změny náš mozek nemá rád. Proč? I tady je vysvětlení prosté.
Proč mozek nemá změny rád
Změnu náš mozek vyhodnocuje jako jakousi hrozbu. Tato reakce pochází z dávné vývojové historie, kdy lidé žili v jiných kulturách.
Prostředí a jakákoliv změna pro ně skutečně mohly znamenat ohrožení. Souvisí s pradávným bojem o přežití. Kdo tuto schopnost kdysi neměl, tak nepřežil.
I přes to, že se svět kolem nás změnil, strach ze změny si mozek ve své genetické paměti ponechal a řídí se jím dál. Na každý nový návyk, který si chceme vytvořit, reaguje náš mozek varováním – pozor, to neznám, něco se děje… A začne nám to „vymlouvat“.
Za tuto reakci mohou některé části limbického systému našeho mozku, které využíváme na podvědomé úrovni. Ty si žijí svým vlastním životem. Pokud se nenaučíme správně je ovládnout, ovládnou ony nás.
Odtud vychází všechny signály strachu, obav, ale také samozřejmě radosti a jiných pozitivních emocí.
Jednotlivé části limbického systému jsou právě ty, které jako první zpracovávají všechny vnější i vnitřní vjemy, které se k našemu mozku dostanou. Ony jim přidají příslušnou emoci a s tou pak onen vjem vysílají do další části mozku, která se nachází na úrovni vědomí, v přední části laloku šedé kůry mozkové.
Zde pak dochází ke konečnému zpracování informace či vjemu. A podle toho, s jakou emocí sem vchází, dostává konečnou podobu, s kterou také odchází a usídluje se v našem podvědomí či nevědomí.
Ledovec motivace
Podvědomí a nevědomí zabírá oproti našemu vědomí převážnou část kapacity našeho mozku. Na svých seminářích to účastníkům vždy ukazuji na tzv. ledovci motivace.
Jen 20 % ledovce vykukuje nad pomyslnou hladinu vody, to je naše vědomí. Zbývajících 80 % je pod hladinou, to je naše podvědomí a nevědomí. V některých novodobých studiích se dokonce uvádí poměr 10 % ku 90 %.
A i to je jeden z důvodů, proč prvním krokem pro „lepší život“ je silné vnitřní přesvědčení, že právě tohle chci.
Když jsem se před lety rozhodla, že do toho jdu a naučím se programovat si svůj mozek sama, zažívala jsem na počátku malá vnitřní muka. Neb můj mozek se změnám bránil. Vše bylo jiné a mému mozku velmi podezřelé. Z počátku to byla opravdu dřina a tak trochu zápas kdo z koho.
Dnes je to pro mě úžasná hra. Hra, kterou hraji sama se sebou. Je to moje hra na lepší život podle vlastních představ. Když je člověk na cestě, přitahuje si díky síle svých řízených myšlenek do svého života vše, co potřebuje ke svému štěstí, úspěchu, zdraví a bohatství.
Vydejte se na cestu
A to je další krok, vydat se na cestu. Znám spoustu lidí, kteří shlédli, jak já říkám, „instruktážní film“ Tajemství, rozněžněle se doma usadili a začali snít o lepších časech s nadějí, že po té, co budou doma v koutě dostatečně dlouho snít, zazvoní u jejich domu vesmírný pošťák a přinese jim jejich vesmírnou objednávku naplněnou vším, co si doba v koutě vysnili. Tak takhle to taky nefunguje.
Být na cestě znamená pracovat na sobě. Být na cestě znamená vydat se na cestu sebepoznání, sebedůvěry, sebeúcty. Být na cestě znamená pochopit sám sebe a pochopit druhé. Být na cestě znamená… Utvářet si vlastní realitu života. Žít život podle vlastních hodnot a představ.
A když už se vydáme na cestu, potřebuje ke změnám ve svém životě pár důležitých ingrediencí.
K těm nejdůležitějším patří víra v sebe, víra, že to dokážu. Vědomí, že jsme tvůrci své reality a každý je zodpovědný sám za sebe. Ochota a odvaha měnit sebe, nitro své mysli a mentální mapy, podle kterých jdeme. Odhodlání kráčet krok za krokem dál a nikdy to nevzdávat. Vytrvalost aneb vědomí, že tahle cesta je na celý život.
Přeji všem úžasnou a tvůrčí cestu životem, po níž budete kráčet s lehkostí, hravostí, radostí, důvěrou a úsměvem na tváři.
Krátké shrnutí
Než vykročíte, udělejte pevné rozhodnutí. Nezkoušejte to, jděte do toho.
Mozek vám to bude ze začátku rozmlouvat. Novou cestu vnímá jako změnu.
A změnu vnímá jako hrozbu. Chce vás chránit, nenechte se tím zmást. Vytrvejte.
První kroky mohou být lehce bolestivé a krkolomné. Jako když jsme byli malé děti a učili se chodit. S každým dalším krokem to bude radostnější. Nevzdávejte to. Jděte dál.